pátek 18. března 2016

Alchymista


          Napsal: Paulo Coelho

          Překlad: Pavla Lidmilová

          Vydáno: Argo, 2005

          Počet stran: 162


Anotace: Vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost. 


Hlavní hrdina chce cestovat a poznávat nové lidi. Jenže jednoho dne se stane něco, co ho nenechává klidným. Bude mu stačit jeho původní touha nebo si uvědomí, že od života očekává víc? 
Santiago žije společně se svými rodiči, kteří chtějí, aby se stal knězem. On si ale prosadí svůj sen. Stát se pastýřem a putovat s ovcemi po různých místech...


Jak možná někteří víte, ráda občas zapátrám v "motivačním čtení". A mohu vám říct, že jsem našla poklad. Poklad. Slovo, které je důležité i v této knize. Jenže kdybych měla ještě více přiblížit děj, prozradila bych mnoho. A to neudělám, protože sama jsem jednou z těch, kdo nenávidí spoilery.
Takže se budeme muset obejít bez příběhu, který je napsán na několika málo stranách...

         "Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen."


Celá kniha, jak už jste asi pochopili, je o poznání sebe samého a cílem této knihy, je vysvětlit prostřednictvím Santiagova příběhu nám čtenářům, že život je takový, jaký si jej uděláme, každý má právo zvolit si, jakým směrem se bude odvíjet jeho vlastní příběh, každý si můžeme dělat co chceme, jen se stačí rozhodnout a plnit si své sny. 
Přesně tohle by měl člověk pochopit z příběhu. Jenže pokud umíte číst mezi řádky, zjistíte, že to co jsem zde vypsala, je jen pouhý zlomek toho, co můžete z příběhu vytěžit. 

         "Nejprostší věci jsou ty nejneobvyklejší a jenom mudrci je mohou vidět."


Právě v téhle větě je ukryta pravda. Snažíme se získat co nejvíc a přitom si vlastně vůbec neuvědomujeme, že to nejdůležitější a nejvzácnější nám leží často přímo před nosem. Nemusíme utrácet peníze, protože nejprostší věc pro nás může mít větší hodnotu než největší drahokam světa. 

          "Člověk pořád nachází nové přátele, a přitom s nimi nemusí být každý den. Když ale vidíme pořád stejné lidi, stanou se nakonec součástí našeho života."

Lidé se stávají součástí našeho života, stejně jako knihy. A Alchymista je jednou z nich. Coelho dokázal mistrovsky vystihnout veškerou podstatu lidského života a naše myšlení na několika listech papíru. A právě za to ho obdivuji. Nemusí všechno "obkecávat" desítkami vět. Stačí jedna věta, jeden citát. 

        

  "A jen co k tomu dojde, chtějí nám do života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami." 


Nemyslím si ale, že právě tento způsob psaní sedne každému z nás. Není to zrovna "odpočinkové čtení", kde se nebudete muset soustředit a přesto víte, o co tam jde. Čtení Alchymisty bych proto přirovnala ke čtení Babičky od Boženy Němcové. Lidé se dělí na dvě skupiny. Na ty, co Babičku milují, četli by ji několikrát dokola a knihy Němcové jim nevadí. Jenže pak jsou tady ti, kteří Babičku nikdy nepřečetli, nedokázali se prokousat starým jazykem, netuší, co by jim kniha měla do života dát. 

V tomto případě knihu nebudou chtít číst lidé, kteří nemají rádi nic, co je spojováno s náboženstvím. Je pravda, že zde se toto téma objevuje poměrně často. Ale kdyby se příběh měl obejít bez toho, nebyla by v něm taková síla a spousta věcí by pro nás ztratila význam. 


           "Lidé poznají velice brzy, pro co mají žít. Možná právě proto se velice brzy vzdávají."


Ještě nikdy se nestalo, že bych si do knihy psala poznámky, podtrhávala text, cokoliv. Na to si knih velmi vážím. I když je mám jen půjčené z knihovny. Ale tady jsem udělala výjimku. A jediné co mě mrzí je to, že kniha JE z knihovny a budu ji muset vrátit. Jsem si ale jistá, že si knihu přečtu jednoho dne znovu. A až ji budu číst, budu ji také vlastnit...


Hodnocení: 100%

Žádné komentáře: