neděle 15. května 2016


Hon

          

           Napsal: Andrew Fukuda

           Přeložil: Jakub Kalina

          Vydáno: Fragment, 2014

         Počet stran: 304

Anotace: Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...


Gen je člověk. Všude kolem upíři. Nebo je to snad jinak? Je opravdu široko daleko jediný člověk, který musí předstírat nebo existují i další? Prozradí se? Přežije?

Gen je sirotek. Když byl velmi malý, ztratila se jeho matka i sestra. O několik let později někdo pokouše otce. Uteče. Jemu zůstává záhadou, co se s nimi stalo. Žijí ještě? Uvidí je opět?
Otec ho naučil všemu, co potřeboval, aby dokázal přežít mezi upíry. A příprava byla vskutku bravurná. 

                                            "Nezapomeň na to, kdo jsi."


Naučil se být bezcitný, stejně jako oni. Nechce a ani si nemůže přiznat jakýkoliv cit: smutek, vztek, zamilovanost. Okamžitě by byl prozrazen. A on chce žít! 
Charakter hlavního hrdiny je sice zpočátku poněkud zvláštní a říkáte si: Jo, to jsem šlápnul vedle! 
Ale dejte tomu čas! Po nějaké době si zvyknete jak na styl psaní autora, tak na postavy v knize. 
Jednou z mála věcí, kterou jsem opravdu nemohla spolknout a trvalo mi velice dlouho, než jsem si zvykla, bylo škrábání ruky, kdykoliv se upíři "smějí" - nechápu do teď. 

Rozjezd je ze začátku celkem pomalý, spisovatel vysvětluje, jak Gen žije. Jenže najednou je vylosován jako účastník Honu a celý děj se svižně odráží od popisování. Je vylosován společně s dívkou, do které je zamilován a nechce si to přiznat. Hraje stále svoji hru. Později se dokonce spřátelí s glupany - lidmi. Jsou to poslední lidé, na které se má uspořádat Hon. Gen zjišťuje, že glupani jsou velmi inteligentní a nejsou to pouhá zvířata nebo loutky. Mají city, které dávají náležitě najevo - narozdíl od Gena. Jemu je ale s nimi dobře. 

Chtěla bych toho napsat tak moc, jenže cokoliv dalšího napíšu, bude spoiler. Jakmile v knize nastává trénink a příprava na hon, děj se stává svižným, zajímavým, dokonce napínavým. Ovšem, nečekejte, že se tempo začne zvyšovat postupně a rovnoměrně. Ne! Najednou se pouhou větou dokáže děj změnit a tempo se šíleně zrychluje. Posledních cca. 60 stran je jen a jen akce! 
Zamilujete si šílené tempo, které nezpomaluje, ale zrychluje víc a víc. Pokud si myslíte, že vás v této fázi už nejspíš nic nepřekvapí, počkejte si na poslední větu. Ta vás dostane panečku do kolen!

Jsem velmi ráda, že jsem si knihu přečetla. Po určité době jsem si zvykla na všechny podivnosti i souvislosti. A už teď se těším, až si přečtu další díly. 

Hodnocení: 89%

Žádné komentáře: