pátek 8. července 2016

P.S.

                Napsala: Aňa Geislerová

               Ilustrovala: Lela Geislerová

               Vydáno: Ikar , 2015

               Počet stran: 216

Anotace: Soubor fejetonů, kterými herečka Aňa Geislerová přispívala do magazínu ELLE, nyní vychází knižně. V souhrnném vydání vyvstává příběh, který mohl dříve čtenářům snadno uniknout; příběh části života, ve které jako by se odehrálo úplně všechno. Příchod nových členů rodiny, odcházení těch starých, lásky, pády, úspěchy, problémy. Pět podivuhodných let, k nimž autorka přidala ještě několik dříve nepublikovaných textů.


Dokud jsem si P.S. nepůjčila v knihovně, nic jsem o Aňi nevěděla. Brala jsem ji jen jako herečku, kterou čas od času vidím ve filmech na jedničce, hraje s Trojanem a chodí na vyhlašování cen Českého lva. 

Poté, co jsem P.S. uviděla, jsem si řekla: Fajn, půjčím si to, třeba se o ní něco dozvím a bude se mi to líbit. A tak se taky stalo. 
Tuto sbírku fejetonů jsem si zamilovala od chvíle, kdy jsem otevřela první stranu a přečetla si první větu. Nelíbila se mi jen díky nádherným ilustracím, za které vděčíme Annině sestře Lele. Ty pouze dokreslují fejetony a atmosféru, která z nich přímo čiší. Kdykoliv jsem si fejetony četla, cítila jsem pozitivní energii, kterou se Aňa snaží předat ostatním. Nejednou se na mě lidé v autobuse dívali jako na naprostého blázna, podivína, který si - no považte - ČTE knihu a ještě ke všemu u ní neustále dostává ZÁCHVATY smíchu!
A víte co? V ten moment mi to bylo úplně jedno. Pozitivní energie se na mě přenesla natolik, že v tu chvíli jsem existovala jen já a Aňa v knižní podobě.

Nadchlo mě, že píše o sobě, o lásce, o dětech, o trapasech, o smrti, o naprosto obyčejných i důležitých věcech, které se v životě stanou drtivé většině z nás. Neustále jsem měla úsměv na rtech - ať už proto, že svými dodatky P.S. dokázala fejeton vždy odlehčit, tak proto, že jsem místy viděla úplně sebe samu. V momentech, kdy se Aňa popisovala jako tvrdohlavou, neústupnou, občas trošku zastrašenou, jsem si říkala: Jak já ti holka rozumím...

Po dočtení jsem knihu bohužel musela vrátit, ale to mně nebránilo v tom, abych si ji na výletě koupila. 
Pokud jste knihu náhodou ještě nečetli a uvažujete, zda si ji přečíst, vůbec nepřemýšlejte a utíkejte do knihkupectví, ať tam ještě jeden kousek počká na vás. 
Ráda si sbírku přečtu celou znovu, ale občas se stane, že ji jen vytáhnu z knihovničky, abych ji držela v rukou a přečtu si nějakou oblíbenou stranu, odstavec, větu. I to stačí ke štěstí... 

Hodnocení: 100%

Žádné komentáře: