neděle 10. července 2016

Pravda o mém muži

              Napsala: Halina Pawlowská

               Ilustrace: Erika Bornová

               Vydáno: Motto , 2013

              Počet stran: 256

Anotace: Příběh pro ty, kteří chtějí milovat hodně a dlouho. Příběh o manželství Haliny Pawlowské, který začala psát ihned po smrti manžela, když byla nejvíce smutná, aby si vybavila, jak bývala veselá. Jak sama říká : Doufám moc, že se při čtení budete trošku smát, trošku plakat a možná ..., že svého muže pohladíte a řeknete mu : "Bože! Já jsem tak šťastná, že tě mám!"


Halina Pawlowská je už pro mě taková jistota, že při výběru nesáhnu vedle. Doposud jsem od ní přečetla celkem 3 knihy (včetně této) a všechny se mi velmi líbily. Když jsem si půjčovala Pravdu o mém muži, nevěděla jsem, o čem to vlastně bude. Jediné, co jsem věděla bylo, že se mi to určitě bude líbit. Proto jsem neváhala a okamžitě se začetla. 


Tušila jsem, že tento román bude více či méně pravdivý. Bude psát Pravdu o svém milovaném muži, který jí zemřel. Jenže jsem nečekala, že se mi obyčejný příběh dvou lidí tolik zaryje pod kůži. Díky Halinině stylu psaní jsem se neustále smála, obracela a hltala stranu za stranou a vůbec  nepočítala s tím, že jednoho dne budu muset skončit, dostat se k onomu osudnému místu, které celý román utne. Bylo to zčistajasna, jako bych od někoho dostala facku.


V tom okamžiku jsem se smát přestala. A uvědomila si, co všechno máme, bereme to jako samozřejmost, pořádně si toho nevážíme, dokud to neztratíme a nemůžeme získat zpět. 


Nejsem si jistá, co všechno bylo v knize pravdivé, protože vím, jak Halina dokáže něco pozměnit, něco si přidat a něco vypustit docela, ale i přesto si myslím, že i když je realita trošku pokřivená, emoce, které z příběhu jdou, musí být pravdivé všechny. 

Takovou horu emocí musí dokázat vystihnout jen člověk, který je zažil. Nikdy by nedokázal vyprávět srdcem. A odtud srdce cítit bylo. Na každé straně. Ať už to byla radost, zlost nebo smutek. 

Je to poprvé, co se mi u její knihy stalo, že jsem ji dočetla a nestěžovala si na málo stran. Nechtěla jsem jich víc. Protože by to už bylo k ničemu. Příběh byl ucelený, nelze ho dál vyprávět a pár stran navíc by nikomu nepomohlo. 


Jsem velmi vděčná za to, že jsem si mohla něco takového přečíst. Pawlowská píše stylem, který zaujme především ženy - hlavně proto, že ona sama je žena a dokáže nás vystihnout takové, jaké opravdu jsme. 


Pokud jste citliví a rozhodnete se přečíst si Pravdu o mém muži, připravte si krabici kapesníků, kakao, čaj nebo kávu, něco sladkého kvůli konci a nechte se unášet příběhem, který vypráví Pravdu nejen o jednom muži... 


Hodnocení: 100%

Žádné komentáře: