neděle 18. prosince 2016

Jestli zůstanu


            Napsala: Gayle Forman

            Přeložila: Květa Palowská

            Vydáno: Ikar, 2011

            Počet stran: 184


Anotace: Sedmnáctiletá Mia, talentovaná cellistka, jede s celou svou rodinou na výlet, když do nich narazí auto. Mia se vzbudí a nic necítí, jen vidí své mrtvé rodiče – a nakonec samu sebe. Její tělo je v kómatu, ale ona sama může vidět a slyšet vše, co se kolem děje. Skrze její vzpomínky pomalu odkrýváme její dětství, poznáváme její rodinu i jejího kluka Adama, se kterým sdílela lásku k hudbě. Pohnutý příběh citlivě mapuje duši dospívající dívky, která je nakonec postavena před těžké rozhodnutí – odejít, anebo zůstat. 


"Mapování duše dospívající dívky. Vidí i slyší, co se kolem děje." 

To jsou přesně věty, které nás dokáží nejvíce ovlivnit. Po velkém zvažování přesvědčily i mě. Očekávala jsem od knihy něco naprosto jiného. 

Při zjištění, že celá kniha se odehrává v průběhu asi 24h, jsem opravdu nebyla nadšená.
Miino vracení se do minulosti a přemýšlení mě ze začátku opravdu bavilo, ale ke konci už autorka staví z vody. Opakuje se neustále dokola, postupem času vás děj snad ani nemůže bavit, pokud se tomu vůbec dá říkat děj. Příběh o všem a zároveň o ničem.

Anotace slibuje pitvání se v lidské duši, hluboké myšlenky, těžké rozhodnutí. Namísto toho je popis lidské duše pouze povrchový, takové psaní  bychom mohli očekávat klidně i od talentovaného žáka základní školy na druhém stupni. Styl psaní je ovšem skvělý. Celá kniha se čte dobře. 

Doufáte, že se už konečně něco stane, přijde scéna, jakákoliv věc, která převrátí děj, nebo alespoň nějaká převratná myšlenka. Jenže se nestane vůbec nic. A to doslova. Části knihy se mi zdály vcelku dobré, ale celkový dojem je takový, že dílo klesá na spodní příčky světové literatury a young adult. Bavíme se o průměru, možná i podprůměru. 

Druhý díl opravdu číst nebudu ani nic dalšího od Gayle Forman. Knihu nedoporučuji. 

Hodnocení: 2,5/5

Žádné komentáře: