čtvrtek 19. ledna 2017

Betonová zahrada


      Napsal: Ian McEwan

      Přeložila: Marie Brabencová - Válková

      Vydáno: Euromedia ; 2005

      Počet stran: 128


Anotace: Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se „nemorální“ naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup — to vše autorovi vyneslo přídomek „básník perverze“. Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout — třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá — některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit? A jakou roli sehraje v jejich mrazivém dobrodružství incest?


⬇⬇⬇

Betonová zahrada? Autorem je básník perverze? Opravdu? Musím to zjistit a okamžitě si knihu přečíst. Klasika... 

McEwan je mimo jiné známý díky knižní předloze filmu Pokání. Není tedy divu, že si dokázal získat čtenáře i knihou Betonová zahrada. 
128 stran, ale příběhu nic nechybí. Skutečně řeší především různá tabu, která byla v době, kdy knihu napsal, nicméně troufnu si říct, že drtivá většina z nich přetrvává. 

Dokonalé vykreslení lidských charakterů. Nikdo se nechová úplně normálně, ale to snad ani nejde, pokud žijete v rodině jako Jack, Sue, Julie a Tom. Během příběhu budete možná překvapeni, zděšeni a na konci i znechuceni. Je to jen příklad pocitů, které vám zaručuje Betonová zahrada. Incest, strach, touha, smrt, samota, zavržení společností atd. Ještě jsem se nesetkala s knihou, která by obsáhla naprostou šílenost a zároveň život, tak jak je, bez nějakých omáček, klišé a "věčné lásky".

Anotace sice mnoho věcí prozradí, ale vůbec mi to nevadilo. Ne u Betonové zahrady, ne u McEwana. Částečně může za okouzlení příběhem styl psaní a nápad, částečně moje dočasná melancholie. Čím dál víc se začínám poddávat deštivému odpoledni, čaji nebo cappuccinu a hlavně knihám, díky kterým mám ještě několik měsíců v hlavě vymeteno, kdykoliv si na ně vzpomenu. A Betonová zahrada se zaručeně řadí mezi ně...

Hodnocení: 5/5

Žádné komentáře: