úterý 28. února 2017

Poslední aristokratka


Napsal: Evžen Boček

Vydáno: Druhé město , 2012

Počet stran: 244


Anotace: František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene.


Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře!



⬇⬇⬇

Spisovatele Evžena Bočka mohou zcela jistě mnozí znát díky jeho knize Deník kastelána, který napsal pár let před Poslední aristokratkou. 
Evžen Boček si zvolil jeden z nejtěžších cílů. Napsat román, který člověka zaujme natolik, aby si ho chtěl přečíst a smál se u něj od začátku do konce. 
A jak se mu to povedlo?

Jednoznačně na jedničku. Kniha je plná absurdních situací, zároveň se zde setkáte s nezapomenutelným humorem, který zkrátka předčí vše, co jste si vybájili během cesty z knihkupectví domů. Postavy jsou každá úplně jiná než druhá a tak to má být. Není nad to, když autor vymyslí chování i vzhled svých postav až do úplného detailu a následně jim vdechne život. 

Smála jsem se nad situacemi, v nichž se ocitla hraběcí rodina s americkou matkou, společně s nimi jsem měla občas chuť uškrtit hraběcí služebnictvo, zkrátka - dýchala jsem hraběcí (i když zatuchlý) vzduch zároveň s rodinou Kostků z Kostky. 

Kniha je zcela jednoznačně naprosto přitažená za vlasy. Ale pokud se chcete odreagovat, nic nenasvědčuje tomu, že by vám tato šílenost na knize měla vadit. Doufejme, že to bude naopak, stejně jako v mém případě. Neřešila jsem to, že žádná situace se nevyřešila logicky, nýbrž trapností některé z hlavních postav, nebo banálním vtipem, který v tu chvíli vnímáte jako nejlepší vtip na světě. 

Nejbrilantnější je propojení již tak šíleného příběhu s velkou dávkou ironie a sarkazmu. Tohle já můžu, takže Evžen Boček si mě svým psaním okamžitě získal.

Sice víte, že se v knize nic moc neděje, ale stejně se chcete dostat na konec, vyždímat poslední zbytky sarkazmu, co to jen dá...

Pokud máte rádi ironii, sarkazmus, celkově humor a nevadí vám absurdní situace, ve kterých se postavy ocitají 24/7 a hlavně - ještě jste Aristokratku nečetli, myslím, že by vám tato česká literární perlička rozhodně neměla uniknout.  

Hodnocení: 4/5

Žádné komentáře: