sobota 11. února 2017

Postřižiny

           Napsal: Bohumil Hrabal

           Vydáno: Mladá fronta, 2009

           Počet stran: 120


Anotace: Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Maryša je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě a její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži, ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní oči nechat.

Maryša vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, proto nedá dopustit na řezníka pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi); všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si – až na Francina, který zabíjačku nesnáší a raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba. 
Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec...



⬇⬇⬇


Vždy, když filmové zpracování této knižní předlohy běží v televizi, se musím dívat. Je to u mě jakási povinnost. Proto jsem se rozhodla, že seberu poslední zbytky odvahy a přečtu si konečně něco od spisovatele s velkým S. Vlastně s velkým H - Hrabal. 

Hodně mě zamrzelo, že kniha je tak krátká. Pár stran, které přečtete za jedno odpoledne a řeknete si: Pane jo, ten ale umí psát! A taky že jo. 
Zamilovala jsem se do Hrabalových nikdy nekončících vět, které vám sdělí vše, co potřebujete vědět, nebo vše, co Hrabal uzná za vhodné, že potřebujete vědět. Kdykoliv mě někdo vyrušil od čtení, odpověděla jsem, že dočtu větu. Vychutnávala jsem si svoji zlomyslnost, protože nikdo nevěděl, že čtu Hrabala a s mojí aktivitou dělat cokoliv jiného než si číst, to nebude až tak horké. 

Co vám tady mám povídat? Kdo neviděl film, žije asi na Marsu, kdo nemá rád Hrabala jakbysmet. Letos si od něj jednoznačně musím přečíst co nejvíce knih. V mysli se přenesete do podivné doby. Nelze ji označit žádným letopočtem. Prostě se ocitnete v jeho době. Ano. Hrabalova doba. To je ten časoprostor, do kterého se dostanete, kdykoliv si od něj něco přečtete. A nešlápnete vedle. Jedna z nejpříjemnějších klasik, které pohladí po duši. 



Proto si všichni povinně naordinujte klid, knihu, kafe a zaleťte si v mysli do Hrabalovy doby, která vás pohltí stejně jako černá díra a odmítne vás vrátit nazpět...

Žádné komentáře: