středa 8. února 2017

Sítě

Napsala: Petra Dvořáková

Vydáno: Host, 2016

Počet stran: 280


Anotace: Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život

Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Tři současné ženy, tři příběhy, které se zdaleka netýkají jen jich.
Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným jejich problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“.
Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání i změně života.
Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve.
Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!



⬇⬇⬇


Sebevědomí, psychoterapie, problém, kontroverznost, sítě. Seznam důvodů, proč knihu zkusit. Bude se vám líbit celá? Nezaručuji. Mně se celá také nelíbila. První příběh, který je nejobsáhlejší, se mi líbil hodně. Kristýna se synem, která si najde muže snů, jenže nic není tak růžové jak se na první pohled zdá... 
Zalíbil se mi zde autorčin styl, vykreslování problémů, obav, svěřování se psychologovi atd.. Připadala jsem si ve svém živlu. Žánr, který vážně miluju. 

Po dočtení prvního příběhu jsem byla podivně šťastná, i když je asi zřejmé, že jsem nečetla nic veselého. Okamžitě jsem začala číst druhý a tady jsem šlápla vedle. A jak! Příběh kněze, kterému se prostřednictvím emailů svěřuje jedna z "oveček"? Jednoznačně originální. To je ale asi tak vše pozitivní, co o tom mohu říct. Zkrátka a dobře... Vůbec mě to nebavilo. Nikdy nepřeskakuji strany, ale tady jsem to bohužel udělat musela. Nemohla jsem jinak. Přeskočit více než 50 stran chtělo vynaložit dost odvahy, ale nelituji. 

Třetím příběhem jsem si chuť ovšem spravila. Teď si myslím, že se mi líbil nejvíc ze všech. Zůstal mi jako jediný ucelený v hlavě, nedokázala jsem přestat číst až do konce. 

Sítě jsou jeden z těch zajímavějších kousků v české literatuře a každému se bude líbit něco jiného. Nicméně... Myslím si, že každý se v některém z příběhů najde.. Někdo se v něm třeba i pozná. Všichni přece máme nějaké strachy a všichni si čas od času prožijeme nějakou tu chvíli s (ne)sebevědomím...

Hodnocení: 3/5 

Žádné komentáře: