pondělí 6. února 2017

Vertigo

 Napsal: Patrik Girgle

 Vydáno: Knižní Klub; 2016

 Počet stran: 144


Anotace: Novela Vertigo se odehrává v devadesátých letech dvacátého století. Tu dobu autor zpřítomňuje hovorovou řečí, sarkasmem a bezmocností, celkovou deziluzí – někde na pomezí toho všeho se rodí příběh hlavního hrdiny Dušana. Dospívá v době, kdy kolem něj letí roky možností, privatizací, ale i roky bankrotů a osobních tragédií. Sedmnáctiletý Dušan žije v tomhle porevolučním šílení svůj pomalý život, ve kterém se o své místo na slunci perou jak hormony, tak nepochopení rodičů. Někde tam na pomezí loudání se po světě, pití piva, poslouchání hudby, lovení ryb na pytlačku a sledování spolužaček se rodí první velká láska. Jenže ta – jak to už u takových lásek bývá – je jako kometa: zazáří, oslní, způsobí závrať, vertigo. A pak zmizí, aby za sebou nechala otevřené dveře do světa dospělosti. 

⬇⬇⬇

Jakmile kniha Vertigo vyšla, okamžitě mě zaujala. Nevzpomínám si, že bych někdy předtím četla příběh, který se odehrává "hned" po revoluci. Vždy to byl komunismus, nebo 21. st. 
Už proto jsem byla na debut Patrika Girgleho zvědavá. Mohu být ráda, že jsem od knihy vůbec nic nečekala. Anotace je psaná skvěle, Patrik má zcela určitě talent. Po umělecké stránce psaní mu nemohu vytknout ani tečku. 

Nesmíme ale očekávat od tak krátké knihy revoluci. A nemyslím tu Sametovou. Hlavní postava - na začátku sedmnáctiletý Dušan je typický floutek, který myslí jen na holky, všechno ví, všechno zná. Girgle dokázal bravurně vystihnout typické chování adolescenta. 

Nejvíce si mě získaly pasáže, kde se prolíná přítomnost s budoucností, kterou nám autor sdělí jen tak mimochodem, kdyby nás to zajímalo... Pronikla tím do celého díla lehkost, něco, s čím se běžně nesetkáme, svojská originalita. Vážně se nejedná o nejlepší knihu tisíciletí, ale na jedno odpoledne je kniha ideální. Dozvíte se vše, co se může stát v jednom lidském životě. 

Zaujal mě také neobyčejný spád, který byl dle mého názoru způsoben krátkými a zároveň trefnými větami a slovními obraty. Lásky neodmyslitelně patří k životu a zcela bezpodmínečně i ke knihám. Nemusíte se ale bát. Žádná pohádka o Popelce se nekoná. 

Pokud bych se opravdu měla zamyslet, nic bych na knize neměnila. Líbila se mi tak, jak je. Jak po grafické, tak i po obsahové stránce. 

Hodnocení: 4/5

Žádné komentáře: