středa 1. března 2017

Aristokratka ve varu


Napsal: Evžen Boček

Vydáno: Druhé město , 2013

Počet stran: 118


Anotace: Aristokraté jsou v ohrožení, ale situace Marie Kostkové z Kostky je o to těžší, že denně potkává členy své bláznivé rodiny a k tomu několik střelených zaměstnanců „nejchudšího zámku v Čechách“. Otec je skrblík, americká maminka se chce podobat princezně Dianě… a největší událostí na zámku Kostka za posledních tři sta let byla svatba Helenky Vondráčkové. Kastelán Josef nenávidí lidi, hospodyně paní Tichá kleje jako dlaždič a celý den nasává ořechovku přímo z lahve… a chvílemi příběh rozdrnčí i charakteristické ráčkování Karla Schwarzenberga. 


Pokračování Poslední aristokratka, nejúspěšnější humoristické knížky roku 2012 oceněné Cenou Miloslava Švandrlíka, nabízí další porci bláznivých situací a gagů, při nichž je hlasitý smích zaručen na 100%.


⬇⬇⬇

Po dočtení Poslední aristokratky jsem si okamžitě musela přečíst další díl. Opět se setkáváme s rodinou Kostků z Kostky, absurdními a hlavně úsměvnými situacemi, i s jejich hraběcími "přáteli" či zaměstnanci. 

Dle mého názoru každý, kdo se rozhodne přečíst druhý díl, neprohloupí. Na konci knihy nalezneme přehled postav, které se vyskytovaly i v prvním díle. Pokud si je člověk nepamatuje, může si přečíst jejich základní charakteristické rysy. Myslím, že to uvítají především lidé, kteří čtou příliš rychle a příliš mnoho knih, nebo naopak ti, kteří čtou jednou za rok. 

Další výhodou je nepochybně méně stran oproti rozsahu předchozího dílu. I Poslední aristokratka se mi velmi líbila, ale druhý díl dostal díky nižšímu počtu stran švih. Humor je zde údernější, vše nabírá spád. Ano, Bočkův pověstný humor zde opět nechybí, ale snad bude ve třetím díle šetřit závorkami, ve kterých vtip vysvětluje. Chápu, že jsme pouzí čtenáři, ale tak hloupí přece také nejsme. 

Jako celek je Aristokratka ve varu náramně zajímavý a odpočinkový kousek současné české literatury. Nedokážu si představit, že by se děj odehrával jakkoliv jinak. Evžen Boček si pohrál s veškerými detaily, sestavil vcelku ironické postavy, ze kterých dokázal vytěžit maximum. Narážky na knížete Schwarzenberga a jeho následné vtažení do děje celému příběhu nesmírně pomohlo. Moc lidí si netroufne dát veřejně známou a mnohými i uznávanou osobnost do knihy jako vedlejší postavu. Za to autora vážně obdivuji. 


Jediná věc, kterou vážně nechápu je fakt, že tento díl je hodnocen více negativně než ten první. Nedejte proto prosím na názor lidí a udělejte si svůj vlastní názor. Třeba budete překvapeni, jak moc se podle vás ostatní pletou...

Hodnocení: 5/5

Žádné komentáře: